Zápis z výletu na Kokořín.

Dne 15.10.2005 uspořádal ZO OSD Motol prostřednictvím pánů Zabloudila a Skuhrovce výlet na Kokořín. Šlo po výletu na Okoř o druhý výlet v roce 2005. Další výlety, pokud pořádání opět schválí konference, budou zas od jara.

Na místo srazu se dostavilo 19 účastníků (a pes). Celkem 12 dospělých (počítáno dle nákupu lístků) + 7dětí. Odjezd byl dle plánu linkovým busem ČSAD od metra Nádraží Holešovice v 10*00. Autobus byl totálně narvaný, nicméně dobrou náladu nám to nezkazilo. Poté jsme přestoupili na vlak v Mělníku v 11*36 a odtud se přesunuli do stanice Kanina. Tato stanice je jak z jiného století, pár baráčků v poli, výstup je zde na znamení a mezi poli jedna asfaltka přes koleje kamsi pryč... Tou se šlo poté procházkou pěšky. V programu dne rozdaném účastníkům i v upoutávkách na tuto akci bylo upozorněno, že jde o cca 3km chůze. Tento údaj byl odečten z měřítka v mapě (tedy vzdušnou čarou) při přípravě scénáře dne, skutečnost však byla tak kolem 4-5km a to terénem obtížným, což nám nikdo zazlívat nemůže. Není reálné, abychom nejprve jeli obhlédnout terén a trasu projít a pak teprve plánovat výlet... na to nejsou lidi, čas ani peníze. Počítejte proto i do budoucna s tím, že typ jednodenních výletů je a bude předem pouze tématicky připraven, operativně pak řešen v případě potřeby až na místě, tak jako tomu bylo nyní. Okoř s dopravou až pod hrad byl asi výjimkou. Někteří účastníci se bohužel asi ale domnívali, že i tento výlet bude opět jen lehká procházka a že vlak staví kousek pod hradem. (autobus tu sice jezdí, ale jen ve všední den...!) Nebylo tomu tak ani náhodou, cesta byla sice velmi hezká, lemovaná zelení a pískovcovými masívy, plná zátočin, s výhledem na okolní kopce, po silnici i poté lesem podél potoku Pšovka a podél Podhradské tůně, nicméně byla dlouhá.Čas byl dle scénáře akce stanoven takto: posuďte sami-po příjezdu= 4hodiny čas do odjezdu zpět(12*10 -16*18)= 1,5hod chůze tam + 1,5 zpátky + 1hodina prohlídka, občerstvení rychle v bufetu pod hradem... Na 3km cesty to bylo vymyšleno dobře......teoreticky.

Bohužel skutečnost byla již brzy jiná, již po prvním kilometru se ozývalo: „jaká že je to dálka“ a „kdože si to vymyslel“... po dvou kilometrech u první hospody bylo pak požadováno jídlo, protože děti ještě nejedli a už je přece jedna hodina... Takže se hold jedlo a čas nám všem udělal čáru přes rozpočet.

Po 40minutách občerstvení a po zaplacení, se poté skupina 7mi účastníků vedených panem Zabloudilem vydala na hrad a zbytek s panem Skuhrovcem se poté vrátil, na plánovaný čas odjezdu zpět. Potvrdilo se tak, jak moudře je vymyšleno pořadatelstvím pověřit vždy dvojici funkcionářů... a je také třeba si též uvědomit, že výlet na rozdíl od rekreace (např. víkendové) není uzpůsoben pro společný a plně organizovaný čas, rozdělení skupiny je volným a přirozeným právem každého účastníka vzhledem k specifikaci zájmů každého z nás, stejně tak jako možnost dopravy či cesty zpět. Sedmičlenná skupina jež hodlala hrad vidět i za cenu možných problémů s časem při návratu zpět, dorazila ke hradu před půl třetí. Silueta hradu byla romantiky často přirovnávána ke korábu se stěžněm. Má 2 dominanty - válcovou věž s kuželovitou helmou (výška 38m) a hradní palác, který byl za Špačkovy úpravy zvýšen o další patro a zastřešen. Po hradební zdi vede vyhlídkový ochoz a na nádvoří u paty nově přistavěné malé věže socha zpodobňující ženu J. Špačka. V hradním paláci jsou ukázky dřívějších zbraní, keramiky a dobového nábytku. Nástěnné malby zpodobňují vesměs rodinu Špačkovu. Na zdi schodiště vedoucí na věž je heraldická dekorace. Je zde vstupní historická expozice. Pokochali jsme se pohledem z vysoké věže a poté absolvovali i prohlídku hradu s průvodcem i unikátní vyhlídkovou procházku kolem hradu dokola po vyhlídkovém ochoze v hradbách. Prohlídka skončila v 15*30 a nebýt toho že mi upadl mobil z ochozu hradeb dolů (cca 7-metrů) a ten jsem poté šel sebrat ( kupodivu šel a stále funguje ) tak i o pět minut dřív. A pak jsme byli před otázkou co teď. Vlak zpět již chytnout nešlo, chybělo nám tak půl hodiny.... Mobilem byl sice operativně zjištěn další spoj na Prahu, ( poslední ten den, a který jel až za několik hodin ) už při příchodu na hrad ( pro jistotu )... ale i tak, kuriózně, najednou jsme nevěděli co s časem... Přebývala víc než hodina. A tak jsme se ještě chvíli těšili z pohledů na krásný hrad a blízké okolí, ze všech možných i nemožných míst kolem, vyfotili desítky záběrů a pak se velmi pomalou chůzí vydali na cestu zpět. V podhradí jsme u stánku doplnili tekutiny a volnou procházkou se po již známé cestě vydali na pochod zpátky, tentokrát do kopce, serpentinami úzké silnice. Mladí účastníci si alespoň prolezli skalní útvary z pískovcových kvádrů, zbyl i čas na sběr ořechů u jednoho stromu u cesty. Se soumrakem v zádech jsme dorazili do stanice Kanina. Zde jsme ještě čekali 45 nekonečných minut a doufali, že vlak na znamení opravdu zastaví... V 18*52, již za tmy, zastavil a tak v půl osmé večer jsme byli v Mělníku, ve 20*10 již seděli v poloprázdném autobuse zpět a před devátou jsme byli v Praze Holešovicích. Tím tento výlet skončil. Tato malá skupinka byla spokojena, hrad byl moc hezký. Trable s návratem prý za to stáli, zda-li však byla spokojena skupina jež na hrad nedorazila, těžko říci. V Mělníku, při cestě zpět, bylo však panem Skuhrovcem dětem zakoupeno dětské menu a jak známe děti, možná právě toto ocení více jak celý hrad a pět výletů dohromady..J A tak i oni zřejmě budou spokojeni též, zda ale i jejich maminky..ví bůh. (výdaje za výlet činí celkem 4.589,-) Z vlastních poznámek zpracoval Zabloudil