Českomoravská konfederace OS
Oddělení makroekonomických analýz
a prognóz
V Praze dne 21. dubna 2010
Vývoj základních
ekonomických ukazatelů v letech 1990-2010 (podklad pro volby 2010)
Zpracoval: Martin Fassmann
Úvodem
Jako podklad pro volby v roce 2006 vypracovalo makroekonomické a sociálně ekonomické oddělení ČMKOS rozsáhlý rozbor. V něm se zaměřilo na detailní analýzu jednotlivých volebních programů a (tam kde to bylo možné) i na kvantifikaci dopadů jednotlivých oaptření na české domácnosti a veřejné finance. Výsledekem této rozsáhlé analýzy (jejíž zpracování trvalo cca 4 měsíce) byl podobný rozbor Modré šance jako projektu navrhovaného nejsilnější opoziční stranou (včetně jeho postupných úprav) a dále pak detailní porovnání srovnání volebních programů jednotlivým politických stran v jednotlivých věcných okruzích. [1]
Bohužel zopakování obdobného postupu nebylo přes naše snahy před těmito volbami možné z několika důvodů.
Za prvé – zrušení předčasných voleb a jejich přesun na rok 2010 výrazně změnilo postoj jednotlivých stran ke svým volebním programům. Ty začaly své volební programy vzhledem k pozdějšímu termínu voleb přepisovat. Zároveň se změnila oproti předchozím volbám taktika prezentace. Politické strany přicházejí se svými volebními programy až těsně před volbami, kdy při ostré kampani vytahují jednotlivé návrhy jako esa z rukávu. Jde evidentně o záměrný krok, jak se vyhnout racionální analýze jejich jednotlivých kroků. (Relevantní strany jsme opakovaně, počínaje lednem letošního roku několikrát žádali o poskytnutí základních programových dokumentů).
Za druhé – převážná většina volebních programů (prakticky pouze s výjimkou ČSSD) není komplexní. Volební programy si vybírají jen „třešničky na dortu“ , které podle jejich PR poradců nejlépe zaberou na jejich voličský elektorát. To samozřejmě ztěžuje vůbec jakékoli srovnání přístupů k řešení společných úkolů. Problémem např. z tohoto ranku je, že volební programy – lépe řečeno volební sliby - jsou často ideologicky podbarveny a nacházejí se v ekonomickém a sociálním vzduchoprázdnu. Většina volebních programů reálně ve svých přístupech pomíjí fakt, že v České republice je a pokračuje ekonomická krize. Minimum programů (v podstatě opět jen ČSSD) se zabývá reálnými návrhy, jak oživit českou ekonomiku a především tím snížit nejen hrozivě narůstající nezaměstnanost, ale i deficit veřejných rozpočtů. Prázdnými (ale pro některé voliče účinnými) hesly o hrozícím státním bankrotu, zadlužování příštích generací apod. odvádějí většinou pravicové strany pozornost od vlastní neschopnosti zajistit a dlouhodobě udržet plynulý ekonomický růst české ekonomiky (viz. podrobněji ve druhé části).
Za třetí – volební programy a nejrůznější prohlášení jsou stále více marketingovými akcemi pro daný okamžik, na jejichž plnění se v zásadě vůbec nedbá. Strany totiž vycházejí z toho, že jim nikdo předvolební sliby a jejich zásadní neplnění nebude připomínat. Můžeme si to ukázat na jednom typickém příkladu předchozího volebního vábení.
Vítězná ODS uzavřela těsně před volbami v červnu 2006 tzv. Smlouvu s občany ČR. V této smlouvě mimo celé řady opatření – ne nepodobných těm dnešním - slibovala ODS mimo jiné, že „Občané České republiky mají právo na pravidelnou kontrolu plnění závazků Občanské demokratické strany a na neprodloužení mandátu v případě jejich neplnění. Vzhledem k tomu, že ODS dodnes ani jednou neprovedla vyhodnocení tohoto veřejného slibu, pokusme se to udělat za ní:
„Všem spravedlivě
snížíme daně“ - nesplněno
Daně z příjmu snížila ODS nejvíce nejbohatším skupinám a
firmám. Naopak zvýšením nepřímých daní tento daňový experiment zaplatili ti
nejchudší. Tzv. reforma veřejných
financí (Topolánkův batoh) zvýšila sazbu DPH z 5 na 9 % u všech základních
životních potřeb (potraviny, léky, teplo, dětské pleny, zdravotnické pomůcky,
voda, služby sociální péče atd.), dále zavedla dodatečné zdanění spotřební
(tzv. ekologickou daní) u elektrické energie, plynu a uhlí pro domácnosti. Třetím opatřením bylo
plošné zavedení poplatků ve zdravotnictví, které svým charakterem odpovídají
spotřební dani (za využití zdravotních služeb).
Tím narostlo nepřímé zdanění starobním i invalidním důchodcům,
vícečetným rodinám s dětmi, rodinám sociálně slabých, nezaměstnaných apod.
Tedy všem skupinám obyvatelstva, které vzhledem k charakteru svých příjmů
(jsou převážně či z velké části tvořeny příjmy sociálními) nepocítili a
pocítit nemohly žádný efekt z titulu výrazného snížení daně z příjmu
prostřednictvím zavedení tzv. rovné daně. Pro tyto skupiny znamenaly „reformy“
naopak nárůst zdanění nepřímými daněmi (nárůst životních nákladů).
„Snížíme
nezaměstnanost na polovinu“ - nesplněno
Nejenom, že se po „skvělých“ reformách ODS nezaměstnanost
nesnížila, ale dokonce se ještě zvýšila. Nezaměstnanost na konci vlády M.
Topolánka byla ještě vyšší, než při jeho nástupu (viz. dále). .
Ve
volebním programu navíc ODS slibovala, že její reformy urychlí hospodářský růst
o 2 %. Opak byl pravdou. V reformním roce 2008 došlo oproti předchozímu
vývoji k výraznému snížení ekonomického růstu meziročně o téměř 4 body a
to za situace, kdy se krize ještě České republiky nedotýkala!! HDP se vyvíjel následovně: 2005 + 6,4, 2006 +
7,0 %, v roce 2007 + 6,1 %, v roce 2008 + 2,3 %. K výraznému
poklesu tempa tedy došlo v důsledku reforem ODS. Teprve v roce 2009 se
připojila ekonomická krize, která (spolu s kontinuálním působením reforem,
které nikdo neodvolal) dále srazila ekonomiku do poklesu na -4,1 %.
Dalším
„veleslibem“ v tomto ranku byl slib vyrovnaných veřejných financí po
zavedení reforem „ala ODS“ do sedmi let. Destrukcí příjmové strany zavedením
rovné daně v kombinaci s ekonomickou krizí však došlo
k nejvyšším deficitům v historii ČR. K vyrovnání deficitu veřejných
financí při současném nastavení daňové soustavy by musel HDP růst meziročně
nominálně okolo 12 %.
„Vrátíme rodině
její důstojné místo ve společnosti. Vytvoříme prostor pro posílení
mezigenerační solidarity“ – nesplněno
Ve
volebním programu ODS (autor P. Nečas) dokonce slibovala v části plus pro
pracovní místa a rodinu, následující „ podporujeme další zvyšování rodičovského
příspěvku, protože v něm vidíme i společenské ocenění rodičovské péče o
budoucí členy společnosti“. Na konci roku 2010 měl podle ODS dosáhnout
rodičovský příspěvek „poloviny průměrné mzdy“. Vrácení „důstojného místa“ si
ODS představovala velmi specificky – došlo ke snížení sociálních dávek určených
pro rodiny s dětmi, které určité daňové zvýhodnění některých příjmových
skupin výrazně snížilo, či přímo negovalo. Součástí Topolánkova batohu bylo výrazné
snížení hranice pro přiznání přídavků na děti a snížení samotné výše dávky, na
které doplatily rodiny s příjmem pod úrovní životního minima či okolo něj.
Stanovení přídavku pevnou částkou se vytvořily podmínky pro jeho postupné
reálné znehodnocení. Stejně tak se snížil i sociální příplatek co do počtu
příjemců, tak i výše. U již zmiňovaného rodičovského příspěvku došlo ke zrušení
valorizace a výrazné snížení dávky za srovnatelný čas pobírání. Nepřímým, ale o
to vážnějším útokem byla i zastavení valorizace životního minima. To tvoří bázi
jak pro přiznání vlastní dávky, tak i pro její výši. Mimochodem - ODS ve svém volebním programu
slibovala, že tzv. zaručený příjem nenechá nikoho padnout pod hranici životního
minima – jak si tu hranici představovala, vyjádřila v zastavení jeho valorizace)
„Omezíme prostor pro korupci“ - nesplněno
O státem tolerované
a dokonce organizované politické korupci v kauze politických přeběhlíků
či v kauze Čunek (při působení tzv. justiční
mafie) není třeba obšírněji hovořit.
„Zkrátíme soudní
řízení na půl roku“ - nesplněno
Podle prozatím posledních údajů Ministerstva spravedlnosti
se vyvíjela délka soudního řízení v letech vlády ODS a spol. následovně
2006 - 525 dnů, 2007 – 485 dnů, 2008 – 488 dnů. O půl roce nemůže být ani řeči.
„Daně klesnou 100
% daňových poplatníků, tedy nejen bohatým. Všem lidem stoupnou čisté příjmy a
firmám zisky“ - nesplněno
(Viz. také
předchozí část). Je nesporné, že nejbohatším lidem a firmám narostly po
daňové reformě zisky. Všem občanům samozřejmě čisté příjmy nenarostly. ODS
evidentně zapomněla, že ne všichni občané jsou daňovými poplatníky daně
z příjmu, avšak všichni musí platit nepřímé daně, protože jedí, bydlí,
berou léky, chodí k lékaři apod.
Snížení daně z příjmu nejbohatším skupinám a firmám bylo z poloviny
kompenzováno nárůstem nepřímých daní – tzn. nárůstem DPH, zdaněním energií
a zavedením poplatků ve zdravotnictví.
Dalším kanálem, který kompenzoval výrazné snížení daní u firem a nejbohatších
skupin, bylo snížení sociálních příjmů zvláště u rodin s dětmi a
nemocenských dávek a zpomalení a následně zastavení platového růstu
v rozpočtové sféře.
„Daňové přiznání
bude možno podávat na jednom listu“ - nesplněno
Současné daňové přiznání k pouze k dani
z příjmu má 4 strany, rozšířené
(při více druzích příjmů) 7 stran,
k tomu je nutno připočítat 2 strany hlášení u zdravotní pojišťovny a 2 u České
správy sociálního pojištění. Povinné přílohy nepočítaje. (nepočítaje ani
formuláře daňových přiznání k jiným druhům daní). Ve volebním programu k tomuto slibu
navíc ODS dodávala, že daně budou tak jednoduché, že daňové přiznání každý
vyplní za 15 minut a nebude k tomu potřebovat daňového poradce, což mimo
jiné svědčí o „hlubokých znalostech“ této problematiky u autorů.
„Úpravy DPH nepoškodí
žádnou skupinu obyvatel. U 70 % zboží a služeb daňová sazba klesne (mj. u tepla
a energií). Případné zvýšení cen malé části zboží a služeb o několik procent
bude kompenzováno vyššími čistými příjmy a důchodcům valorizací penzí ve výši
1000 Kč měsíčně“ - nesplněno
Zvýšení DPH zřetelně poškodilo
přijmově nejslabší skupiny obyvatel. (viz. výše). Nikde sazba neklesla a tím
ani ceny, naopak došlo k nárůstu cen základních potřeb. Ceny energií se
nesnížily, ale naopak zvýšily díky zavedení spotřebních daní z energií.
Cena tepla (u které byla vyjednána v předchozím období výjimka, aby mohla
zůstat ve snížené 5 % sazbě DPH) se
nesnížila podle slibu ODS, ale naopak zvýšila. I když došlo ke zvýšení snížené
sazby z 5 na 9 % nedostála ODS svému slibu zvýšit jednorázovou úpravou
důchody o 1000 Kč měsíčně. Popravdě řečeno, byl slib na 1000 Kč měsíčně
směrován při zvýšení snížené sazby o 10 proc. bodů (na 15%). I když však došlo
ke zvýšení „jen“ o 4 proc. body (na 9 %), za naplnění tohoto slibu by bylo
možno (při přepočtu) brát jednorázové zvýšení důchodů o 400 Kč měsíčně. Ani
k tomu však nedošlo a tento slib nebyl splněn. Naopak návrhy v tomto
duchu byly ODS a spol. odmítnuty. Ve
volebním programu navíc ODS slibovala, že napne všechny diplomatické páky, aby
u potravin dosáhla nulové sazby daně – šlo zjevně o lživý slib, o jednání s EU
na toto téma se ani nepokusila (v podstatě ani nemohla).
Finanční
spoluúčast ve zdravotnictví se nebude povinně zvyšovat – nesplněno. Výrazně snížíme doplatky
za léky proti současnému stavu - nesplněno
Jde o fatální porušení slibu
ODS. V roce 2006 činily soukromé výdaje na zdravotnictví 29,8 mld Kč,
v roce 2008 již 40,1 mld Kč. Podíl soukromých výdajů na zdravotnictví se
zvýšil z 13,1 % na 15,4 %.
V tomto zvýšení je skryto povinné zvýšení spoluúčasti na financování formou tzv.
regulačních poplatků v rozsahu 4 mld Kč. Druhým opatřením ODS, které vedlo
ke zvýšení spoluúčasti pacientů, bylo zásadní rozrušení systému cenové regulace
léků, které bylo „na poslední chvíli“ dodáno pozměňovacím návrhem M. Topolánka
do jeho tzv. reformního batohu (tedy bez jakéhokoli veřejného projednávání).
Tento krok způsobil výrazný nárůst cen léků a tím i spoluúčasti pacientů. O tom dost dobře svědčí data UZIS ČR. Z celkového nárůstu výdajů za léky
v korunovém vyjádření mezi roky 2006 – 2008 o 24,8 %, činil vliv hmotného
nárůstu objemu léků jen necelých 6 %, zbývajících téměř 18 % způsobil nárůst
cen (tento růst byl dvakrát rychlejší, než celkový růst spotřebitelských cen –
9%. Připomínáme, že přitom růst celkové cenové hladiny byl výrazně ovlivněn
v daném období centrálními administrativními rozhodnutími – v prvé
řadě zvýšením DPH a deregulací nájemného a zavedením regulačních poplatků ve
zdravotnictví. Při vyloučení těchto vlivů
by se jádrová inflace pohybovala cca na polovině této částky. O to více
je neuvěřitelný rozpor mezi vývojem celkové inflace a nárůstem cen léků.
Je samozřejmé, že by se podobných příkladů dalo vystopovat v minulosti mnohem více.
Z výše uvedených důvodů jsme byli tentokrát nuceni jako poklad pro volby předložit oproti minulosti výrazně odlišný dokument – srovnání některých základních ukazatelů sociálně ekonomického vývoje v dlouhém časovém vývoji. Vycházíme přitom z přesvědčení, že uplynulé dvacetileté období nám umožňuje posuzovat ne sliby, ale skutečné a hmatatalné výsledky působení pravicových či levicových stran (koalic) ve vedení českého státu.
V následující části podáváme charakteristiku vývoje šesti zákaldních ukazatelů které mohou do určité míry charakterizovat vývoj životní úrovně obyvatelstva v období působení jednotlivých vládních uskupení v posledních dvaceti letech[2]. Jedná se o ukazatele – ekonomického růstu, nezaměstnanosti, inflace, reálných mezd, minimální mzdy a reálného důchodu. (Bohužel data z oblasti sociálních dávek nejsou douhodobě srovnatelná vzhledem k zásadním změnám podmínek v jejich poskytování a jejich výrazně individuálnímu charakteru). Na závěr předládáme podrobnější rozbor otázek souvisejících s veřejným dluhem, který se stává středobodem volební kampaně celé řady politikých (převážně pravicových) stran.
Ke každé tabulce vývoje daného ukazatele je přiložena (tam kde je to možné) i tabulka mezinárodního srovnání. Všechny grafy byly vytvořeny zásadně z veřejně přístupných dat Českého statistického úřadu a Eurostatu.
Hospodářská politika pravicových stran je zaměřená
prvořadě na stálé snižování daní nejbohatším lidem, ale už není schopna zajistit plynulý a dlouhodobý
ekonomický růst !
Karta č. 2
Pramen: ČSÚ (20.3.2010)
Pramen: Eurostat (20.3.2010),
Rumunsko: 2007, Řecko: dočasný údaj
Komentář
-
ODS a spol. celé období
svého vládnutí ani při výrazně příznivých vnějších podmínkách (probíhající konjkunktura
a výrazný ekonomický růst
v okolních zemích) nebyla schopna nastartovat dlouhodobý ekonomický
růst, ale naopak,
-
Nejprve reformní pravicový
experiment (tzv. léčba Klausem) v prvé polovině 90. let skončil hlubokou
ekonomickou krizí a poklesem hrubého domácího produktu v letech 1997 - 98,
-
Nastartovat dlouhodobý
ekonomický růst a tím i růst životní
úrovně se podařilo až následujícím vládám
sociální demokracie,
-
Ekonomická
výkonnost ČR (HDP na obyvatele) je po
Kypru a Slovinsku třetí nejvyšší mezi novými členy EU, ze starých členských
zemí předstihla ČR Portugalsko,
-
Růst HDP v letech
2006-2007 byl jen pokračováním růstového trendu založeného předchozími vládami
ČSSD,
-
„Reforma“ veřejných
financí pravicové koalice zahájená v roce 2008 výrazným způsobem zpomalila
růst HDP z 6 % na 2,5%, vlastní vliv reformy veřejných financí měl v roce
2008 na svědomí nerealizovaný růst HDP v rozsahu cca 120 mld Kč (čemuž
odpovídá cca 45 mld Kč nerealizovaných rozpočtových příjmů). Jsou to právě tyto
promarněné miliardy, které chyběly a chybí ČR pro zmírnění nárazu ekonomické krize
-
Dlouhodobá bagatelizace
rizika nástupu krize a absence jakýchkoli prorůstových impulsů
v hospodářské politice vlády ODS-KDU/ČSL-SZ byly další faktory, který se
podílely v roce 2009 na nebývalém poklesu ekonomického výkonu ( meziročně
o - 4,1%).
-
Na základě nesprávné
analýzy příčin a působení ekonomické
krize na českou ekonomiku přijala vláda velmi pozdě soubor výrazně
heterogenních opatření. Ty však jen promrhaly prostředky z veřejných
rozpočtů a krizi nezmírníly – signifikantní
pro tato opatření je, že klíčové opatření NERVu tzv. degresívní sleva na
sociálním pojistném (v rozsahu 18 mld Kč rozpočtových příjmů) byla po půl roce
na návrh zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců jako neúčinné opatření pro
tvorbu nových pracovních míst následující Fisherovou vládou zrušena,
-
Tato „vlajková loď“
antikrizových opatření – snížení pojistného na sociální pojištění, měla ve
skutečnosti jiný účel - výrazně
destruovat příjmovou stranu veřejných
rozpočtů (a důchodového účtu) a připravit půdu pro privatizaci důchodů.
-
Přijímání tzv.
antikrizových opatření jasně prokázalo, že bývalá vládní koalice fakticky nemá
žádný plán, jak zmírnit dopady krize u konkrétních firem a konkrétních občanům,
kteří potřebují rychlou pomoc.
-
Nelze ani přehlédnout,
že se údajně „nezávislí“ ekonomové z tzv. NERVu přímo zapojili do kampaně
ODS při volbách do Evropského parlamentu v minulém roce i voleb do
Poslanecké sněmovny P ČR. Dnes je nemálo z nich členy expertního týmu ODS
(ESO).
Pravicové ekonomické experimenty vyvolávají
nezaměstnanost !
Poznámka: Jde o mezinárodně
srovnatelnou míru dle definice ILO
Pramen: ČSÚ
Pramen: Eurostat (20.3.2010),
údaje pro Řecko, Itálii a Rumunsko jsou za rok 2008
Komentář
- Celé předchozí
volební období vyčítala ODS tehdejší vládě vysokou míru nezaměstnanosti.
-
Stejně jako u
veřejného dluhu se však jednalo ve skutečnosti o neblahé dědictví nepodařené
transformace české ekonomiky, které se
v první polovině 90. let odehrávalo pod taktovkou ODS (tzv. léčba
Klausem).
-
Výše uvedený
graf zcela jasně ukazuje, že trend vysokého nárůstu míry nezaměstnanosti byl
založen již za vlády ODS a souvisel s výraznou recesí, do které ekonomické
experimenty ODS uvrhly českou ekonomiku
-
Je také naprosto
zřejmé, že vlády pod vedením ČSSD tento nárůst nevyvolaly, ale naopak ho
utlumily, zastabilizovaly a ve spojení s výrazným oživením ekonomiky
v kombinaci s výrazně aktivnější politikou zaměstnanosti tento
zděděný trend zvrátily.
-
Pokles
nezaměstnanosti v letech 2006-2008 byl jen pokračováním trendu založeného předchozími
vládami.
-
Restriktivní reforma
veřejných financí spuštěná v roce
-
Pokud ODS a spol. dostane příležitost
pokračovat ve svých experimentech, tak lze klidně očekávat na konci letošního
roku přiblížení mezinárodně srovnatelné míry nezaměstnanosti k hranici 10%
(národní míra sledovaná MPSV přes 12%).
Ekonomická opatření pravice
vyvolávají inflaci !
Pramen:ČSÚ
Pramen: Eurostat (20.3.2010)
Komentář
-
Předchozí grafy jasně
ukazují, že nástup pravice k moci znamená prakticky okamžitě nárůst
inflačních tlaků v ekonomice.
-
To potvrzuje vývoj jak
v období 1990-1997, tak i od roku 2007. Po nástupu ODS do vlády se ČR rámci EU přesunula z pozice
nízkoinflační země mezi země s nejvyšší inflací (v roce 2008).
-
Na nárůstu inflace v roce
2008 měla vedle vnějších faktorů výrazný
podíl i neuvážená reforma veřejných financí (zvýšení DPH a spotřebních
daní kompenzující výrazné snížení přímých daní u vysokopříjmových skupin a u
firem).
-
Výrazné zdražení, které
předčilo veškerá očekávání a ubezpečování vlády kompenzuje ve veřejných
rozpočtech výpadky způsobené poklesem přímých daní – nižší a střední příjmové
skupiny tak vyplňují mezeru ve veřejných financích, která vznikla poskytnutím
daňových úlev vysokopříjmovým skupinám obyvatelstva, podnikům a bankám.
-
Tato politika má
neblahý vliv na vývoj veřejných financí a je jednou z příčin současných rozpočtových
potíží.
-
Pokles inflace v minulém roce je jedním z průvodních
projevů ekonomické krize, nicméně při případné volbě ODS a spol se dá
předpokládat další nárůst cenových impulsů vyvolaných administrativními
rozhodnutími – a to jak avízovaným přesunem zdanění ve prospěch nepřímých daní
– tj. zvýšením DPH a spotřebních daní, tak zvláště pak tzv. zvýšením
spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví (což není nic jiného než spotřební daň za
nemoc pusobící proinflačně).
Pravice není schopna zajistit plynulý a
dlouhodobý růst reálných mezd a platů!
Pramen: vlastní výpočet na
základě dat ČSÚ
Komentář
- Před
minulými parlamentními volbami se velmi často ozývalo ze strany ODS (a možná že
se to bude opakovat), že se ČSSD nemá ve mzdové oblasti čím chlubit, protože za
jejích vlád údajně rostly reálné mzdy mnohem rychleji.
-
Skutečný vývoj reálných
mezd a platů je znázorněn předchozím grafem, který nepotřebuje hlubšího
komentáře.
-
Za osm let pravicových
vlád pod vedením V.Klause (1992 – 1997), či s jeho vládní účastí jako místopředsedy
vlády,ministra financí a hlavního architekta ekonomické reformy (1989-1992)
vzrostly reálné mzdy a platy o 4,2 %.
-
Za osm let vlád pod
vedením ČSSD vzrostly reálné mzdy a platy (díky nastartovanému plynulémů růstu
HDP a produktivity práce) o 41 % - tedy 10x rychleji více než za pravicových vlád.
-
Není bez zajímavosti,
že ve stejném období (1998-2006) vládli na Slovensku pravicoví souputníci ODS (M.Dzurinda a spol.)
a nárůst reálných mezd a platů se za jejich vlády se až tak od růstu za ODS
nelišil - dosáhl necelých 7 %.
-
V důsledku „reformních“
snah ODS, (redukce platů kombinovaná s vyvolanou inflací) došlo v roce 2008 k celkovému výraznému
zpomalení nárůstu reálných mezd – šlo o nejnižší růst od krize v roce
1998. V rozpočtové sféře došlo v roce 2008 po deseti letech poprvé
k reálnému poklesu platů o -1,8
procenta.
-
Slibované redukce ve
veřejném sektoru slibované ODS a TOP 09 by nesporně dále zpomalily mzdový nárůst
v celém národním hospodářství (v segmentu rozpočtové sféry by došlo
nesporně ve většině případů k poklesu reálných platů).
Pravice záměrně destruuje minimální mzdu !
Pramen: MPSV ČR
Pramen: vlastní výpočty z údajů
MPSV ČR a ČSÚ
Komentář
- Do
roku 1998 nízká, záměrně nevalorizovaná minimální mzda sloužila pouze určité
skupině zaměstnavatelů jako nástroj ke snižování plateb pojistného na sociální
a zdravotní pojištění a vytvářela příhodné podmínky pro výplatu černých mezd.
-
To samozřejmě mělo velmi negativní dopad na
hospodaření veřejných rozpočtů a to jak na příjmové, tak i na výdajové straně.
Na příjmové straně to především snižovalo příjmy v oblasti daně
z příjmu fyzických osob, a pojistného na sociální a zdravotní pojištění.
-
Česká republika se za vlády pravice stala
státem, který dovolil, aby zaměstnanci s nízkými mzdami byli
zároveň příjemci sociálních dávek (do roku 1998 přestala minimální mzda plnit
svoje základní funkce).
-
Tím se zvýšily nároky
na sociální výdaje státního rozpočtu. To znamená, že odměna za práci byla
doplněna ještě o další specifikou „nezdaněnou mzdou“ od státu z peněz
všech daňových poplatníků. Jednalo se tedy ve skutečnosti o naprosto
netransparentní formu státní podpory některým firmám. To byl opravdu svérázný postup, jak řešit ekonomické
obtíže některých firem, a specifický příspěvek ODS na prosazování rovného
přístupu k podnikání.
-
Po nástupu k moci
v roce 2006 navázala ODS za podpory svých (staro)nových koaličních
partnerů na politiku let 1991 -1997. Od nástupu k moci vláda
ODS/KDU-ČSL/SZ nevalorizovala minimální mzdu a vyslala signály, že ji do
budoucna ani valorizovat nehodlá.
-
Za období vlády ODS
poklesl podíl minimální mzdy na průměrné o 6,5 proc. bodu z 39,5% - kam se
dostal na sklonku vlád pod vedením ČSSD na 33 % v roce 2009.
Pravicové koalice nejsou schopny zajistit dlouhodobý plynulý nárůst
reálného starobního důchodu !
Pramen: vlastní výpočet na základě dat ČSÚ
Pramen: Eurostat
Komentář
- Nepodařená reforma ODS
v prvé polovině 90. let končící hlubokou ekonomickou krizí způsobila mimo
jiné výrazný pokles kupní síly reálných starobních důchodů
- Za osm let pravicových
vlád pod vedením V.Klause (1992 – 1997), či s jeho vládní účastí jako místopředsedy
vlády,ministra financí a hlavního architekta ekonomické reformy (1989-1992)
poklesly reálné starobní důchody o 10 %
- Za osm let vlád pod
vedením ČSSD vzrostly reálné důchody (díky nastartovanému plynulémů růstu HDP a
produktivity práce) o 19 %
- Vzhledem k hlubokému propadu kupní síly důchodů a tím
i životní úrovně důchodců při Klausově
ekonomické transformaci se i přes výrazný reálný růst důchodů za vlád ČSSD
podařilo vyrovnat kupní sílu důchodů
z roku 1989 až v roce 2003.
-
Není bez zajímavosti,
že ve stejném období (1998-2006) vládli na Slovensku pravicoví souputníci ODS (M.Dzurinda a
spol.) a narostly reálné důchody za 8 let mírně nad 4 % !
-
V důsledku „reformních“ snah ODS a spol. v roce
2008, které způsobily výrazný cenový růst zvláště u základních potřeb (ty jsou
v rodinných rozpočtech důchodců mnohem více zastoupeny), došlo v roce
2008 k reálnému poklesu průměrného starobního důchodu o 0,7 % a to přesto,
že v srpnu 2008 došlo k mimořádnému zvýšení důchodů! Šlo o největší
pokles reálného důchodu za posledních 10 let!
- DŮCHODCI BYLI JEDNOU Z HLAVNÍCH OBĚTÍ REFORMY VEŘEJNÝCH
FINANCÍ Z DÍLNY ODS/KDU-ČSL/SZ.
- EVIDENTNĚ SE JICH DOTKNOU PROBLÉMY VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ (DŮSLEDEK
EKONOMICKÉHO POKLESU A EXTRÉMNÍHO SNÍŽENÍ DANÍ NEJBOHATŠÍM SKUPINÁM)
- PŘESTO ODS A JEJÍ SOUPUTNÍCI NESTOUDNĚ TVRDÍ, ŽE DŮCHODCI NA
PROBÍHAJÍCÍ EKONOMICKÉ KRIZI VYDĚLAJÍ!!!
- JAK UKÁZAL PRŮBĚH VOLEB JSOU TO
PRÁVĚ TYTO VĚTY, KTERÉ V KOMBINACI S ÚDAJNOU „NEUFINANCOVATELNOSTÍ
DŮCHODŮ“ ŠÍŘÍ VE SPOLEČNOSTI – ZVLÁŠTĚ MEZI MLADÝMI - MEZIGENERAČNÍ NENÁVIST ÚSTÍCÍ
DO HESEL „NECHCEME PLATIT VAŠE DLUHY“!!!
PŘIPRAVUJÍ PŮDU PRO OBCHOD STOLETÍ – PRIVATIZACI DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU V ČESKÉ
REPUBLICE.
Nárůst veřejného dluhu v České republice je důsledkem nepodařené
ekonomické transformace prováděné ODS a spol. v prvé polovině 90. let !
Pramen: 1995 – 2008 ČSÚ (20.3. 2010), 2009
Konvergenční program (leden 2010)
Pramen: Eurostat (20.3.2010)
Problém č.1 – Výše veřejného dluhu
-
sdělovací prostředky
při často až hysterickém zveličování rozsahu veřejném dluhu ČR záměrně matou
veřejnost,
-
výše veřejného dluhu se
uvádí zásadně v absolutních částkách, pro drtivou většinu občanů je bilion
korun (neboli tisíc miliard či milion milionů), což je zhruba aktuální výše
veřejného dluhu (v roce 2009 – 1,3 bil. Kč), naprosto nepředstavitelné číslo.
Nelze se jim proto divit, že ochotně souhlasí s permanentně jim vnucovaným
názorem, i dluh je nepředstavitelně vysoký. Za správného (národo)hospodáře je pak
vydáván každý, kdo chce tento údajně neúnosný veřejný dluh snížit, přesto
že tím jen zaštiťuje (jak si ukážeme
dále) většinou úplně jiné záměry.
-
dalším oblíbeným trikem
je přepočet výše dluhu
v absolutních hodnotách na jednotlivce či rodinu. Tím se vyvolá u normálních lidí podvědomá obava, že
jde o jejich osobní dluh a že někdy u nich jednou někdo zaklepe na dveře a bude
po nich chtít peníze,
-
veřejnosti se
systematicky vnucuje pohled patologického střádala, pro kterého jsou jakékoli
dluhy (o to více dluhy nějakého státu který vydává peníze bůh ví za co) morálně
i jinak nepřijatelné,
-
veřejný dluh je však
nutno posuzovat zásadně v poměru třeba k HDP, (tedy
k ročnímu objemu mezd, platů a zisků firem v ČR -v roce 2008 30 %). Samotná výše dluhu ve skutečnosti nic neříká.
Neříká nic o jeho splatitelnosti. Je to obdobné jako při posuzování zadlužení mezi lidmi. Stejná absolutní výše
dluhu, znamenající pro jednoho – vzhledem k jeho příjmům - riziko akutního ekonomického zhroucení, může
být pro jiného naprosto zanedbatelná.
-
veřejný dluh České republiky vždy patřil a patří
k nejnižším v celé Evropské unii, v letech 2002-2003 došlo
k jeho stabilizaci a od té doby až do roku 2007 klesal, jeho výše a
struktura poskytují prozatím šanci pro jeho bezproblémové splácení (podrobněji
v části k otázce 3)
-
zpravodajství sdělovacích prostředků a zachmuřené obličeje
vládních politiků a s nimi propojených
tzv. nezávislých analytiků totiž neříkají to, co je pro celkové
hodnocení zadlužení podstatné (což
mimochodem ví každý občan, který někdy měl nějaký úvěr či půjčku).Totiž
že:
-
že stát (veřejný sektor) má kromě dluhů také příjmy,
-
že stát (veřejný sektor) disponuje značným množstvím movitého i nemovitého majetku,
finančních prostředků apod. (aktiva),
-
že dluhy se skládají z jednotlivých (většinou
dlouhodobých půjček a mají nestejnou dobu splatnosti.
-
podstatné však je, že při hodnocení dluhu je nutno vždy
jasně posuzovat nejen jeho absolutní výši, ale a to v prvé jeho splatitelnost,
důvody proč se stát v minulosti musel zadlužit a účelnost a efektivitu vynaložení
vypůjčených peněz,
Problém
č. 2 – Nárůst veřejného dluhu za levicových vlád
-
Povrchní pohled na
vývoj veřejného dluhu který je uveden v předchozím grafu, naznačuje
oprávněnost tvrzení, zdůrazňované
neustále pravicovými politiky a po nich i některými sdělovacími
prostředky, že zatímco za pravicových vlád se veřejný dluh pohyboval na velmi
nízké úrovni, po nástupu sociální demokracie (po roce 1997) se tento dluh více
než zdvojnásobil. ČSSD tedy, podle tohoto tvrzení zadlužila české domácnosti,
-
odhlédněme od faktu, že se po celé období „levicového“
vládnutí ČSSD na vládě nemalou měrou podílela jak ODS (v rámci tzv. opoziční
smlouvy v I. volebním období) tak i KDU/ČSL (společně s US/DEU ve
druhém volebním období a podívejme se na ekonomická fakta,
-
Vlády pod vedením ČSSD převzaly vládní zodpovědnost se
dvěmi zásadními problémy vyvolanými nepodařenou ekonomickou transformací
počátku 90.let,
-
prvním byla vleklá recese ekonomiky vrcholící na přelomu
let 1996-97 krizí a útokem na českou korunu (a to přes pokračující konjunkturu
v okolních zemích)
-
druhým byl problém obrovských transformačních dluhů, které
byly Klausovými vládami dlouho skrývány v různých „Konsolidačních
agenturách“, fondech aj., ale také, a to
především bilancích bank, v nedobytných (klasifikovaných) úvěrech,
bezprostředně spojených s páteří ekonomické transformace ala ODS,
s privatizací na úvěr.
-
Tento skrytý dluh se
pohyboval minimálně v rozsahu dluhu zjevného.
-
Podle dat zveřejněných ministerstvem financí ČR[3]
činily přímé transformační náklady v letech 1992-2004 380 mld Kč, z toho 308 mld Kč náklady
související s krachem celé řady bank s „čištěním“ portfolií bankovního
sektoru se státní majoritou od špatných úvěrů před privatizací. [4]
-
Většina nákladů spojená s řešením problémů
z letech 1990-1997 byla vynaložena až v letech 1998-2004 – tedy za
vlády ČSSD.
-
Z celkové částky 380 mld Kč, byla do roku 1997
vyčerpána jen zhruba třetina.
-
O tom, že tyto náklady nevznikly až za vlády ČSSD, ale že
jsou důsledkem předchozí politiky svědčí i vývoj roku 1997. Ke konci
pravicových vlád v roce 1997 byly vzniklé problémy natolik zřejmé, že
v daném roce ještě pravicové vlády vydaly na sanaci transformačních dluhů
cca 54 mld Kč tedy plnou třetinu nákladů vydanou do roku 1997, (z toho na
sanaci bank 44,9) a téměř třikrát více než v předchozích letech.
-
Teprve tento rok a enormní nárůst těchto „sanačních“ výdajů státu ukázal skutečný rozměr problému, který ČSSD bude muset řešit
-
Menší část dluhu vzniklého za působení ČSSD lze připsat na
vrub nutným opatřením na oživení ekonomiky. Nastartovaný stabilní ekonomický
růst pohybující se nad úrovní 5% (který vlády
pod vedením ODS nedokázaly zajistit v mnohem mezinárodně
přiznivějších podmínkách) a s ním spojený výrazný nárůst reálných příjmů
mezd, důchodů a životní úrovně obyvatelstva ukazují, že se tato investice více
než vyplatila.
-
Je velmi zajímavé, že v roce 2008, v roce kdy se
naplno projevilo působení „Topolánkova batohu“ reformních opatření, které měly
za cíl „ozdravění veřejných financí“ došlo poprvé po zhruba pěti letech
k opětovnému nárůstu veřejného dluhu a to hned o bod tedy 37 mld Kč.
Problém
č. 3 – Kdo zaplatí veřejný dluh?
-
lídři koaličních stran rádi mluví v souvislostmi s dluhy
o zátěži pro další generace, která bude postižena údajně nezodpovědnými dluhy
vytvořenými za vlád ČSSD.
-
O tom, jak vznikly tyto dluhy a kde mají původ jsou uvedena
konkrétní fakta výše. Je dosti pravděpodobné, že napravovat situaci a splácet
dluhy po „geniálních“ kapitánech českého
průmyslu, úvěrových milionářích, „světových“ bankéřích a po skvělých ekonomech
z líhně ODS,ODA, US/DEU, KDU/ČSL, SZ, (a nové expozitury TOP 09) budou
opravdu ještě naši vnuci.
-
Dluhy vznikly nezodpovědnou transformací v bankovním
sektoru a podnicích, splácet je však nebudou ti, kteří je zavinili, ale prostí
občané. O tom je také mimochodem tzv. reforma veřejných financí a hlavně
masívní snižování daní nejsilnějším příjmovým skupinám
-
zaplatí zdražením
základních potřeb (jako důsledek přesunu zdanění od daně z příjmu ke
zvýšení DPH a spotřebním daním
-
zaplatí redukcí sociálních transferů, (podpor
v nezaměstnanosti,důchodů, rodinných dávek)
-
zaplatí stále silnějším zpoplatněním veřejných služeb
(poplatky ve zdravotnictví a výhledově vyšší spoluúčast, připravované zavedení
školného, tzv. deregulací – tedy zvýšením nájemného atd.)
-
základní otázky však
zní takto – jak to, že na umoření dluhu měla v podstatě mizivý vliv funkční aktiva z privatizace národního
majetku? Jak je možné, že se zde privatizovalo státního majetku přes bilion
(cca 1,2 bil. Kč, z toho cca 1 bilion Kč do konce roku 1997 Kč – oceněno
navíc ještě v zastaralých cenách), kdejaký spekulant na ní vydělal a státu
zůstaly dluhy? Takto vypadá zodpovědná péče o svěřený majetek?
A občané, kteří si ani nenakradli, ani nenaprivatizovali,
to mají všechno zaplatit?