Mikulášská 11.12.2010

Mikuláš pro děti ZO OSD Motol se tentokrát konal až 11.12. Toto pozdní datum dává odpověď na otázku „jak ten Mikuláš stihne v jeden den podělit všechny děti na světě?“. Prostě nestihne. Na „Motolské“ dětičky se tedy dostalo o týden později, ale s o to větším ansáblem. Svatý se dostavil, a svou družinu ozdobil i párem čertů dámského pohlaví.

Zábava začala, jak to tak bývá, ráno pečlivou přípravou „Hostivařského domečku“. Různé chvojí a cetky byly rozneseny po všech oknech, zastrkány do všech možných i nemožných koutů. Celou místnost jsme si nechali požehnat katolickým a protestantským knězem (v jedné osobě J) očekávaje příchod satanův. Bar byl opět svěřen Zdeňkovi, pro kterého není žádný nápoj tajemstvím, a zázemí kuchyně měl pod svým slovenským palcem kuchtík Miro, (kdo neochutnal jeho spišský párok, tak jako by tam nebyl).

Těsně po poledni se v sálu zjevil šašek. Ne, nemyslím tím žádného předsedu odborové organizace, ani vedoucího na pracovišti. To jen se svou skupinou dorazil jeden z hlavních účinkujících naší mikulášské zábavy. Šašek posvačil a ihned se svou suitou začal vybalovat nádobíčko pro svou produkci. Mezi tím velitelka svatých a pekelníků Simona začala svolávat svou skupinu k patřičné přípravě, a zábava pomalu začínala, neb se začali trousit první nedočkavé dětičky v doprovodu svých rodičů.

V 15:00 sál už doslova hučel malými i většími nedočkavci, a za nízký peníz najatý klaun se neměl k začátku zábavy. Jeho mladá pomocnice zatím zmalovala většinu dětí takovým způsobem (barvičkami na obličej – na rákosku nedošlo), že si je i jejich matky pletly. Nejednou se stalo, že matka nepoznala své dítě, a notnou dobu chovala na klíně cizí robě. Zlí jazykové tvrdí, že za to spíše mohl barman Zdeněk, který se opravdu snažil. Celou situaci zachránil odkudsi zatoulaný sněhulák. Chudák, nejspíše mířil do blízkých mrazíren na odpolední šichtu a spletl si směr. Tím se dostal do spárů „Motoláckých“ dětiček, které situaci pochopily jako zahájení celé akce, a zaútočily na sněhuláka nafouknutými balonky. Jeden balonek netrefil cíl, ale podřimujícího (po svačině asi odpočívajícího) šaška. Srandista se probudil a celá akce ZAČALA!

Proud písniček a soutěží se valil na přítomné dětičky ze všech stran. Z rozzářených dětských tvářiček bylo poznat, že si pozdní mikulášskou zábavu náležitě užívají. Odměnou za jejich snažení před šaškem byly různé pochutiny, pitíčka a hlavně úsměvy rodičů. Klaun bavil děti, barman zase rodiče, a nic nenasvědčovalo tomu, že se večer blíží k dramatu. Zničehonic vypadl proud. Ne, za to nemohl temelínský topič! To si jen Satan přišel vybrat svou daň. Tma v sále naznačila, že Mikuláš, andělé, a čerti jsou nablízku. Některé dětičky si začali ve strachu opakovat předem naučené básničky, jiné zase hledali spásu v náruči svých právoplatných rodičů, kteří si nezřídka vzpomněli na otčenáš….

Nástup svatých byl impozantní! Smečka čertů vedených pekelnicí Simonou by rozpoutala hotové peklo nebýt Mikuláše a andělů, kteří čerty patřičně umravňovali. Svatý Mikuláš byl neobyčejně štědrý, a každé dítě si odnášelo po patřičném přednesu básničky plný sáček sladkostí.

Celá akce pomalu končila. Nebeská a pekelná skupina zamířila do svých domovů. Klaun, kterého děti obrali o pár suvenýrů se také pomalu připravoval k odchodu. Děti si své rodiče vyzvedli na baru, kde mnozí našli své znovunabyté sebevědomí a mířili k domovu.

Závěrem mi dovolte poděkovat všem pořadatelům za skvěle odvedenou práci. Dále bych rád poděkoval všem svatým: Mikulášovi, andělům a čertům za přínos k celé akci a Jirkovi Zabloudilovi předsedovi ZO OSD Motol za finanční pomoc, bez které by se akce nemohla uskutečnit.

                                                  Radek Dvořák